POVÍDKY TOALETNÍ
(2013)
Věnování
Věnováno všem kamarádům a kamarádkám které jsem v životě měl a mám. Přátelství, to je vždycky víc než láska, tak se zpívalo za normalizace. Nebo to bylo jinak? Láska pomíjí, ale opravdové kamarádství je věčné i když někdy jen skomírá, aby pak povstalo, jak penis puberťáka za úsvitu.
Kdo tvrdí že nemůže být kamarádství mezi mužem a ženou je vůl a je mi ho líto, o moc přichází.
Toaleta může být krásný a nadýchaný úbor ženy, který potěší smysly. Toaletní voda nádherně voní, kéž by vám i mé povídky voněly. Toaleta může být místo plné ošklivých věcí a i ty v mých povídkách najdete, protože život je přináší.
Cílem knihy je vás pobavit. Když skončí na toaletě a třeba jen v těch chvílích někdy těžkých, jindy krásně sametových, po ní sáhnete, abyste si zpříjemnili tu intimní chvilku, budu poctěn.
Vyprávím příběhy které jsem prožil nebo jen slyšel, příběhy smutné ale i veselé, příběhy o sportu, lásce, sexu, ale hlavně o přátelství. Příběhy ze života, ve kterých se možná poznáte, protože se většinou odehrávají v době nedávné a moji hrdinové jsou lidé jako vy.
Podobnost postav v povídkách s někým koho znáte nemusí být vůbec náhodná.
Autor
Dobrý den Olivere,
už nějaký čas prodávám v “zachráněném” znovu otevřeném knihkupectví na nádraží v Pardubicích. Přiznám se, že knihy z výloh i pročítám. Toaletní povídky jsem dlouho míjel, až … ani nevím, jak to přišlo. Hned první povídka mě “roztrhala”. Četl jsem dál, s přestávkami mezi povídkami, abych si je v sobě mohl pěkně vstřebávat. Když jsem byl někde za polovinou, říkal jsem si, ten člověk se z těch příběhů přece musí vyčerpat … a začal jsem se bát, že budu z druhé půle zklamaný. Poté, co jsem vylezl na tu horu, z které jsem pak musel slézt zpět dolů (mám závrať i na židli), poté, co jsem s Arnoštem popíjel ve Varech, zahrál si svoji vůbec první golfovou partičku … došel jsem k povídce poslední. Už jsem neměl strach – a ona (ta poslední povídka) mi to potvrdila. Ten strach byl zbytečný. Zkrátka díky! Richard
Ahoj Richarde,
mám radost nejen z toho, že se podařilo zachránit váš obchod, ale i z toho, že vás moje povídky potěšily.
To, co jste mi napsal mi nalilo novou energii k tvorbě, protože samozřejmě pochybuju o kvalitě toho co píšu. Nechci být za blbce a třeba nevědět, že už jste úspěšný spisovatel, ale pokud jste dosud nic nenapsal, měl byste psát, protože i z vaší krátké zprávy vyplývá, že máte dar vyjadřování.
Na našem minitrhu člověk psaním nezbohatne, ani se asi neuživí, tak jediná radost je ta, pokud nějakou rozdává.
Takže děkuju, jste jeden z mála mužů, kteří mi napsali, protože světe div se, přesto že kniha měla být jakési “chlapi sobě”, píšou mi pozitivní recenze hlavně ženy.
Teď píšu rozsáhlou trilogii “Soumrak nosičů”, je to o showbusinessu a pokud mi to někdo vydá, věřím že i to vás zaujme.
Díky a Good Luck!
Oliver